Název

13.-14.11.2021 - Memoriál československých parašutistů

Popis

Krátce po dvanácté přicházíme k hangáru a fasujeme falesné doklady a mapu operačního prostoru. Pak už jde náš výsadek na instruktáž. Dostáváme informace od anglického důstojníka a pak na sebe navěšujeme padáky. Trochu mě zneklidňuje, že na mém záložním padáku je nápis "atrapa", ale kdoví co ti Tomíci tímhle slovem v angličtině myslí. Pak sedáme do mašiny a vyrážíme vstříc nejisté budoucnosti. Nad seskokovou plochou vyvolají náš výsadek, aby připravil k seskoku. Poklepání od řídícího na rameno je signálem k výskoku. Již není cesty zpět. Po krátkém letu měkce dopadáme na zem. Rychle se zbavujeme padáků a vyrážíme za naším kontaktem u nedalekého rybníka XXXXX.
Cestu si volíme sami. Kontakt nalézame jak chytá ryby na prut ve vypuštěném rybníce. Zná smuvené heslo, tak odpovídáme naším heslem. Dozvídáme se o dalším kontaktu v obci XXXXX. Neprodleně vyrážíme na další pochod. Smluvený kontakt, zde však není. Od dvou místních tlučhubů zjišťujeme, že náš kontakt roznáší pivo v hospodě v obci XXXXX. Opět nezbývá než pochodovat. Na hrázi nedaleké přehrady však narážíme na motohlídku wehrmachtu. Krátce přemýšlíme nad útěkem, ale hlídka si nás již všimla. Také nás mohlo napadnou, že v tomto úzkém a strategickém místě může být hlídka. Tolikrát nám to v anglii instruktoři vtloukali do hlav. Snad zafunguje naše krytí a falešné doklady.
Doklady zafungovaly. Uff. Bohužel při osobní prohlídce parťáka hlídka objevuje naši tajnou mapu. Voják je ale synem učitele tělocviku z Mnichova a tak se nám zastřelení na místě podaří odvrátit předvedením 30 kliků. Pokračujeme dál a parťák zjišťuje, že někde vytrousil část svých dokumentů, konkrétně povolení k cestování. Odteď si musíme na německé hlídky dávat dvojnásobný pozor!
V hospodě nalézáme náš kontakt a dostáme protektorátní limonádu, která má v etiketě mezi textem instrukce pro naší další bojovou činnost. Protože, před hostincem se to zrovna jen hemží německými vojáky. Etiketu raději strháváme. Navrhuji spolubojovníkovi, aby etiketu raději snědl a tím zničil důkazy, ale ignoruje můj přímý rozkaz a jen ji dobře schovává.
Začíná se již notně smrákat, nohy v poolobotkách začínají bolet a navíc stále z nízké oblačnosti vypadávají drobné kapičky. Pokračujeme dle instrukcí z etikety, které jme si zapamatovali. Čeká nás teď hodně dlouhá cesta, tak se obňujeme trpělivostí a šlapeme dál. U nádraží ve městě XXXXX, získáváme noviny, které obsahují informace o turistickém pochodu. Jak jsme již v Anglii byli intruováni, máme zde využít pořádaného pochodu KČT a nenápadně se vmísit mezi jeho účastníky. Ale kde je teď útulný Albion a bílé útesy Doverské? Někde daleko za námi. Volíme co nejkratší cestu stále houstnoucí tmou a spolu s účastníky pochodu míříme k jejich cíli. Tam překonáváme metu 50km, ale stále nekončíme. Čeká nás další ves a další kontakty.
Cestou potkáváme vojáky pekoucí si buřty na ohni. Mají jich tu celou hromadu a nabízejí nám je k opečení, ale kdo by v této chvíli myslel na jídlo? Úkol musí být splněn stůj co stůj. Zatím jsme se nezastavi na delší dobu než pár minut a nehodláme lelkovat právě teď. Otáčíme se na podpatku a pod našimi podrážkami ubíhají další a další stovky metrů, z kterých se stávají kilometry. Ale už je to jen kousek. O vesnici dál předáváme to, co jsme přivezli z Anglie pro místní odboj. Úkol je splněn! Odbojáři nám doporučují pokračovat do města XXXXX do kulturního domu a varují před německými hlídkami.
A skutečně o pár kilometrů dále při sestupu z kopce opravdu objěvujeme německý tábor a hlídku. Zhasínáme světla a snažíme se obejít jejich kontrolní stanoviště. Již by se nám tento geniální tah povedl, ale ozval se zvuk motoru a automobil projíždějící po nedaleké silnici osvítil naše postavy kradoucí se tmou na louce. Jsme přivoláni hlídkou a odvedeni k výslechu do stanu.
Jakýsi důstojník si nás zkoumavě prohlíží a pozastavuje se nad mým německým jménem. Toho využíváme k tomu, že předstíráme, že jsem člen gestapa a eskortuji parťáka coby lapeného odbojáře na komandatůru. Bohužel má nedokonalá znalost němčiny, omezená na termíny "alles klar" a "ja naturlich" plus absence jakýchkoliv dokumentů, toto prokazující, je mu krajně podezřelá. Jsme tedy hlídkou odvedeni k náklaďáku a odesláni vozem na gestapo do Prahy. Tím náš pochod po 65km končí. Ať žije svoboda, ať žije Československo.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ještě, že nás ta poslední hlídka odchytla a náš obchvat se nezdařil. Pak bychom totiž do cíle v kulturáku, kam jsme se svezli na korbě Tatrovky, museli jít pěšky další 4km. Dali bychom to, ale tou dobou už každý krok sakra bolel. :D
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Díky AČR konkrétně 43. výsadkovému pluku a zúčastněným členům klubu vojenské historie za perfektně připravenou akci. (Y)
Plus neskutečný obdiv, vděk a úcta těm, pro které před 77 lety nebyla německá hlídka povyražení a zpestření pochodu jako pro nás, ale smrtelné nebezpečí v případě odhalení. (Y)

Nastavení